Z historie kolonie - http://zahradkari-zokryblice.webz.cz/

V roce 1957 vznikla samostatná organizace zahrádkářů, ustavená tenkrát jako součást Národní fronty pod názvem Československý ovocnářský a zahrádkářský svaz. V uplynulém půl-století se formovala i naše základní organizace Trutnov - Kryblice.

První zmínka o její existenci ještě jako osady, která byla součástí rozsáhlé Městské organizace Trutnov, se objevila v kronice s prvním zápisem z dubna roku 1966, která zaznamenává 21 let života naší organizace až k poslednímu zápisu z roku 1986. Původní osada, jejíž částí je dnešní Céčko byla umístěna v mírné stráni nad tehdy vystavěným sídlištěm Kryblice.

K roku 1966 se váže nejvýznamnější počin tehdejších funkcionářů, který rozhodl o naší současné existenci. Bylo přijato usnesení, požádat Okresní výbor ČSOZS o ustavení samostatné organizace. Hned v příštím roce 1967 skutečně k osamostatnění došlo a tak se začaly psát první stránky historie asi 100 členné základní organizace zahrádkářů Trutnov - Kryblice. Dalším mezníkem v životě organizace byl rok 1968, kdy se tehdejším funkcionářům podařilo uzavřít důležitou dohodu s Vodohospodářskou správou o napojení užitkové vody na Kacířský potok.


Celkem poklidnou hladinu běžných úspěchů a starostí nečekaně, ale zato dokonale rozvířil až kritický rok 1971. Z rozhodnutí státních a městských orgánů byla větší část stráně nad ulicí Marie Pujmanovévyčleněna pro pokračování bytové výstavby na Kryblici a zahrádkářům zůstala zmenšená část osady a i tato s nejistou budoucností. Nabídka náhradních pozemků směřovala za Městské koupaliště do prudší stráně nad Úpou směrem k Poříčí. Mezitím byla vykolíkována nová hranice zbývající osady na Kryblici, aby mohla být vyčleněná část předána do konce září k zahájení nové výstavby sídliště. Toto opatření se negativně projevilo i na činnosti zahrádkářské organizace a celá řada členů, která byla znechucena direktivním a byrokratickým jednáním místních úřadů opouštěla řady členů Zahrádkářského svazu a odešli i ze základní organizace. Dokonce se ozýval slova o zrušení základní organizace a jejím opětovném sloučení s městskou organizací, nebo dokonce o úplném ukončení činnosti.

V tomto samém roce ale došlo k nečekanému, ale o to šťastnějšímu obratu. Za Kryblicí ležel ladem 8-mi hektarový sad Státního statku, v té době již nabídnutý Městské organizaci zahrádkářů k využití, ale té se naštěstí zdál pozemek příliš odlehlý od středu města a proto se ho vzdala v náš prospěch. Tehdejší výbor využil šanci a s podporou Městského úřadu a Okresního výboru ČSOZS se rozhodl pro získání pozemku. Ke všemu přišel pozitivní příslib z Odboru výstavby na vyprojektování objektu včetně přípojky vody z Kacíře a byla ověřena i možnost státní subvence od Ministerstva zemědělství na úhradu investičních výdajů. Zoufalá nejistota z počátku roku se rázem změnila na optimistickou perspektivu hospodaření na pozemku přiděleném do trvalého užívání nezatíženého hrozbou další bytové výstavby. A konečně bylo i definitivně rozhodnuto, že ani na zbylé okleštěné staré osadě zatím nebude pokračovat další výstavba a tedy i tato nám a byla, pronajímá na dalších 10 leta a je tomu tak dodnes.

Od roku 1972 se píše kapitola historie nové zahrádkářské kolonie s názvem "SAD", která vedle původního odloučeného okleštěného Céčka tvoří hlavní část naší organizace. Pozemek jsme převzali 1. června 1972 i s budovou pod sadem. K využití se nabízel neudržovaný, asi 8mi hektarový ovocný sad.

V kolonii bylo vyměřeno 203 parcel o rozměrech od 150 do 400 m2 a ještě v témže měsíci již bylo asi 80 z nich obsazeno. Bylo to především zásluhou mnoha členů ze staré osady, kteří si sem přišli vybrat zcela novou, neobdělanou zem, ale vedle nich nastoupili v tomto roce noví a tím vlastně rovněž zakládající členové.

Pamětníci na tuto dobu vzpomínají, nejprve jako šťastný konec usilovného hledání, ale zároveň to znamenalo začátek obrovského úsilí velké většiny členů nové kolonie, i s významnou účastí členů ze staré osady. V tomto následujícím roce došlo ke značné výměně členstva. Mnozí staří zahrádkáři ztratili důvěru nebo i sílu začínat znovu, ale naštěstí se místo nich objevilo velmi mnoho nadšenců, kteří v krátkém časovém období tří let obsadili téměř všechny zbývající parcely.

Na začátku budování byly zdůrazněny tři základní a nejdůležitější úkoly: oplocení, voda a cesty. Byl stanoven tvrdý limit 40 brigádnických hodin ročně. Velmi významně pomohl odbor výstavby MěNV tím, že přípojku vody z Kacíře zařadil do akce Z a tím převzal na sebe krytí nákladů s tím spojených a ještě další částkou 114 tisíc korun přispěl na pletivo. Oplocení bylo dokončeno hned v následujícím roce 1973 a bylo možné obrátit veškerou pozornost na budování komplexu vodního hospodářství, to znamená čerpací stanice na Kacířském potoku, potrubí od ní do zásobníků vody nad osadou, obstarání, doprava a uložení nádrží pod lesem nad kolonií konečně rozvod po celé osadě až po ventily na jednotlivých zahrádkách. Byly to nesmírně náročné úkoly, jak organizačně, tak i fyzicky namáhavá práce při výkopech a rozvozu materiálu a konečně důležitá odbornost při samotné montáži potrubí. Dne 29. Června 1975 bylo potrubí konečně zkušebně napuštěno a osadou zaznělo radostné a, toužebně očekávané: "teče voda!". Bylo dokončeno dílo převyšující hodnotu 300 tisíc korun. A kdo si dokáže výši uvedené finanční částky převést do období počátku sedmdesátých let minulého století, ten jistě uzná, co bylo s vydatnou pomocí MěNV, dokázáno. Vše co bylo v sedmdesátých letech minulého století vybudováno, nám ke spokojenosti kolonie slouží dodnes.